Bývalá projektantka, dnes malířka vystavující od Prahy po Hongkong. Slávka Krátká maluje domy tak, jako by uměla naslouchat tomu, co se děje za jejich okny.
Na první pohled je to hravé, barevné a téměř pohádkové město, kde se střechy naklánějí jedna k druhé, okna svítí do noci a drobné postavičky spěchají ulicemi. Při bližším pohledu ale zjistíte, že za touto hravostí stojí přesná znalost architektury a především cit pro vyprávění příběhu jediným obrazem. Právě takový je svět malířky Slávky Krátké, jedné z nejvýraznějších současných představitelek českého naivního umění.
Rychlá fakta: narozena 1961 v Praze · k malbě se naplno dostala kolem 50 let · první výstava v roce 2015 · vystavovala už v 10+ zemích
Od rýsovacího prkna ke stojanu
Slávka Krátká se narodila v roce 1961 v Praze. Ke studiu výtvarného umění ji tehdejší doba nepustila, protože jí byl kvůli otcovu postoji vůči komunistickému režimu zamítnut vstup na střední výtvarnou školu. Vystudovala proto stavební průmyslovku a věnovala se projektování staveb, oboru, který ji sice profesně naplňoval, ale zároveň se neslučoval s její touhou tvořit volněji.
Vedle práce se odjakživa věnovala kresbě, naplno se však malbě začala věnovat až poté, co její děti dospěly a osamostatnily se. Učitelem se jí stal vlastní manžel, akademický malíř Lubomír Krátký, se kterým žije v malebném východočeském Broumově, jehož architektura se stala jedním z jejích trvalých zdrojů inspirace.
Domy, které si pamatují své příběhy
Ve svých začátcích inklinovala Krátká ke kubismu a abstraktnímu umění. Postupně se však její rukopis vyvinul směrem k naivnímu stylu, ve kterém dodnes tvoří a který kurátoři popisují jako svébytný „narativní lyrický urbanismus s insitními prvky“. Ústředním motivem jejích obrazů jsou domy, střechy, ulice a městská zákoutí, které zpracovává pomocí jednoduchých lineárních tvarů. Ty jsou ozvěnou jejího technického vzdělání, zároveň však nesou emoci a příběh.
„Domy byly vždy součástí mého života a jsou pro mě mnohem víc než jen stavby. Za jejich okny a fasádami se skrývají nekonečné příběhy, které promítám do svých obrazů."
Sama malířka svou tvorbu popisuje jako pohled dítěte s obrovskou představivostí. I když její tělo stárne, v hlavě zůstává dítětem, které se na svět dívá se stejnou zvědavostí jako kdysi. Mezi umělce, kteří ji inspirovali, patří mimo jiné Joan Miró, Georges Braque, Amedeo Modigliani, Kamil Lhoták nebo právě Josef Hlinomaz.
Z Prahy do světa
Svou první samostatnou výstavu představila Slávka Krátká v Praze v roce 2015 a hned si získala nečekaně velký ohlas – u domácích i zahraničních návštěvníků. Od té doby její obrazy putovaly do galerií a na výstavy po celém světě: do Hongkongu, Milána, Berlína, Washingtonu D. C. i Amsterdamu. Dnes jsou její plátna součástí soukromých sbírek v Evropě, Asii, Severní Americe i Austrálii.
Časová osa:
- 2015 – první výstava v Praze – okamžitý úspěch u publika
- 2019 – samostatná výstava v Hongkongu (Soho Yard Gallery)
- 2019 – výstava „Každodenní naivita" v Milan Art Gallery
- 2020 – výstava „Město v pasáži" v pražské Pasáži českého designu
- 2024 – velká výstava po boku Josefa Hlinomaze v pražské galerii Mánes
Výstava v Mánesu v roce 2024 představovala pro Krátkou symbolické vyvrcholení její dosavadní tvorby. Jak sama řekla, mohla si zde „postavit vlastní městečko“ v jedné z nejvýznamnějších galerií v zemi. Mezi hosty vernisáže nechyběl ani malíř František Ringo Čech, který má k naivnímu a naivistickému umění blízko stejně jako ona.
Vlastní galerie v centru Prahy
Kromě putování po světových výstavách má Slávka Krátká také svou stálou expozici přímo v centru Prahy, v Jungmannově ulici. Galerie nabízí volný vstup, takže si její obrazy můžete prohlédnout naživo, aniž byste museli čekat na další výstavu v zahraničí, a poznat tak na vlastní oči jejich detail, texturu i atmosféru, kterou fotografie často nedokáže plně zachytit.
Proč její obrazy fungují
Krátká svým dílem dokazuje, že naivní umění nemusí být výsadou venkovských samouků z minulého století. I inženýrka, která strávila desítky let nad technickými výkresy, může najít cestu k obrazu, který se dotkne diváka stejně přímo jako plátna klasiků žánru. Možná právě proto, že přesně ví, jak dům funguje, dokáže tak přesvědčivě vyprávět, co se v něm odehrává.