Blog

Slávka Krátká – Noc v modrém městě (autorský tisk) a Bydlím u majáku (50 x 60 cm). Modrá noc ve městě a slunný den u moře.

Obě varianty mají své místo a nejde o to, která je lepší. Ptejte se spíš, co od obrazu čekáte: jedinečný kus na dlouhé roky, nebo dostupnou radost na zeď hned teď.

Pod slovem „tisk" se skrývají tři různé věci

• Originál. Jediný kus namalovaný rukou autorky. Nikdo jiný ho nemá. Není to obrázek umění, je to samo umění.
• Originální grafika. Umělec vytváří obraz přímo v tiskové technice, například jako linoryt nebo litografii, a sám tiskne edici. S ní se můžete setkat jinde, my ji nenabízíme.
• Reprodukce obrazu. Kopie už existujícího obrazu. Sem patří i naše autorské tisky: jsou to limitované reprodukce Slávčiných obrazů. 

Proto se tisk prodává za zlomek ceny originálu. Za tisk platíte motiv a atmosféru, za originál platíte jedinečný kus.

Cena a hodnota

Mezi originálním obrazem a tiskem je výrazný cenový rozdíl, který vychází především z jejich odlišné povahy – originál je jedinečné ručně malované dílo, zatímco tisk nabízí možnost pořídit si stejný motiv v dostupnější podobě. Cena originálních obrazů se liší podle jejich velikosti a konkrétního díla. Aktuální nabídku originálních obrazů včetně cen najdete na našem webu.

Originál je jediný a nese rukopis malířky. U obrazů žijících autorů může s časem růst i jeho hodnota, zaručit to ale nikdo nemůže, a proto ho kupujte hlavně proto, že se vám líbí. Tisk vám dá stejnou atmosféru bez tíhy „nenahraditelného kusu", takže ho můžete zavěsit, přemístit nebo darovat bez obav.

Použití: kam co patří

Originál se hodí, když:

Originál se hodí především tehdy, když hledáte výrazný hlavní kus do obýváku nebo jídelny. Větší formáty, jako například Rušné nábřeží (60 × 80 cm) nebo Velkoměsto (60 × 70 cm), krásně vyniknou na velké stěně nad gaučem. Pokud teprve začínáte se sbíráním umění, mohou být skvělou volbou menší formáty, jako Vesnička na kopečku  (30 × 30 cm) nebo Obecní domy (30 x 40), které představují přístupný začátek. Originál je také krásným dárkem k významnému životnímu milníku a může se stát osobní památkou, která bude mít hodnotu i po letech.

Rušné nábřeží (60 × 80 cm) – Živá městská atmosféra zachycená na nábřeží, která vnese do interiéru energii a pohyb.

Velkoměsto (60 × 70 cm) – Výrazný obraz plný městské atmosféry, který se stane dominantou každého interiéru.

Vesnička na kopečku (30 × 30 cm) – Klidná a malebná krajina, která do interiéru vnese pocit domova a pohody.

 Obecní domy (40 x 30) - Barevný pohled na městské domy s červený střechami, který působí živě, hravě a útulně.

Tisk se hodí, když:

Tisk se hodí například tehdy, když zdobíte ložnici, chodbu, pracovnu nebo dětský pokoj. Je také skvělou volbou, pokud chcete vytvořit galerijní stěnu z několika obrazů nebo hledáte milý a nezavazující dárek. Oceníte ho i v případě, že se často stěhujete nebo rádi měníte interiér, protože ho můžete snadno přizpůsobit novému prostoru.

Kdy se vyplatí co

Originál se vyplatí, pokud hledáte jedinečný kus, který se stane středobodem místnosti a zůstane s vámi po mnoho let. Tisk je skvělou volbou, pokud chcete zachovat stejnou atmosféru za zlomek ceny a zároveň oceníte větší flexibilitu při jeho použití. Zajímavou možností je také kombinace obojího, originál můžete umístit například do obýváku a tisky do dalších místností. Jednotlivé motivy se pak mohou krásně doplňovat a vytvořit v interiéru harmonický celek.

Na co se ptát, než koupíte

Slovo „limitovaná edice" se používá i jako marketing. Zeptejte se proto:

• Kolik kusů edice vzniklo a je to uvedené?
• Je tisk číslovaný a podepsaný autorkou? 
• Jde o originál, originální grafiku, nebo reprodukci? Čestný prodejce odpoví hned.
• Dostanu potvrzení původu? Naše originály jsou navíc chráněné metodou proti plagiátorství.

Nejčastější otázky

Je autorský tisk „opravdové umění"?

Je to autorizovaná reprodukce obrazu. Nese stejný motiv a náladu, ale nejde o jedinečný kus.

Vyplatí se tisk?

Ano, pokud chcete stejný motiv za dostupnou cenu. Kupujte ho proto, že se vám líbí, ne jako investici.

Mám začít originálem, nebo tiskem?

Oboje funguje. Tisk nebo malý originál je dobrý začátek. Pokud si můžete dovolit originál, i malý, bude z něj srdce vaší sbírky.

Malý tip na závěr

Nemusíte se rozhodovat hned. Pokud jste v Praze, přijďte se podívat do Galerie Slávky Krátké na Jungmannovu 18. Obraz naživo působí jinak než na obrazovce a často je rozhodnutí jasné během chvilky.

Dárek v podobě obrazu patří k těm nejosobnějším, jaké můžete někomu dát. Zůstává na zdi roky, každý den něco připomíná, nemusí to být složitá věda trefit se do vkusu.

Na rozdíl od spotřebního zboží zůstává obraz na zdi roky, každý den něco připomíná a vypráví příběh, ať už vlastní, nebo ten, který k němu přidáte vy. Právě proto se ale dárek-obraz zdá i trochu riskantní: co když se netrefíte? Dobrá zpráva je, že to není tak složitá věda, jak se zdá, stačí pár jednoduchých pravidel.

Nehádejte vkus, sledujte stopy

Místo abyste se ptali „jaký styl máš rád", zkuste se dívat na to, co si daný člověk už vybral sám. Co má doma na zdech? Jaké barvy a nálady ho obklopují? Co si nechal viset v obýváku, a co spíš skončilo v šuplíku? Pomoct může i procházka jeho profilem na Instagramu nebo Pinterestu, lidé si tam často ukládají přesně ten typ obrazů a interiérů, který se jim líbí, aniž by si to sami uvědomovali.

Pokud si nejste jistí, zkuste to i jednodušeji: zmiňte, že hledáte obraz do bytu, a ukažte pár možností s otázkou „která by se ti líbila?" Reakce vám řekne víc než přímá otázka na vkus.

Přizpůsobte výběr příležitosti

• Narozeniny a výročí – ideální je obraz, který souvisí s tím, co má člověk rád, nebo evokuje společnou vzpomínku. Nemusí to být doslovné (obraz dortu k narozeninám je milý nápad, ale často působí až příliš na nos)  lepší je scéna, která se dané osobě líbí v duchu, ne v detailu.
• Svatba – dobře funguje motiv, který mohou mít rádi oba partneři zároveň, nebo symbol štěstí a nového začátku.
• Nastěhování / nový domov – univerzálnější motivy, které zapadnou do různých interiérů, než něco velmi specifického.
• Životní jubileum, penze – klidnější, kontemplativní obraz, „na který se dá dívat déle", než něco výrazného na první pohled.

Kominíci – symbol štěstí na svatbu i nastěhování

Pokud hledáte motiv se skutečným symbolickým významem, těžko najdete lepší volbu než kominíka. V české tradici přináší kominík štěstí a ochranu domácnosti, proto se hodí přesně na chvíle, kdy někdo začíná nový společný život nebo se stěhuje do vlastního bydlení. Je to dárek, který má nejen krásu, ale i příběh, jenž obdarovaný ocení hned, jak si ho přečte na přiloženém kartičce.

Rozpočet nerozhoduje o tom, jestli je dárek hezký

Krásný obraz jako dárek nemusí znamenat vysokou částku. Kvalitní autorský tisk nebo menší formát obrazu může mít stejně silný citový dopad jako velké plátno  a navíc nenese tíhu „nenahraditelného originálu", která některé lidi při rozbalování paradoxně stresuje. Menší formáty (typicky do velikosti tak akorát na stůl nebo úzkou zeď) jsou navíc bezpečnější volbou: hodí se téměř kamkoli, dají se snadno přemístit z místnosti do místnosti a nenutí obdarovaného k žádné velké změně interiéru.

Rámovat, nebo nechat bez rámu?

Na tom se neshodnou ani odborníci, protože obě cesty mají své zastánce. Rám dodá dárku hned od rozbalení hotový, „sváteční" vzhled a ušetří obdarovanému starost s výběrem. Na druhou stranu, pokud si nejste jistí stylem jeho bytu, obraz bez rámu (typicky přímo malovaný na plátně, jak je zvykem u originálních obrazů) dává větší volnost  a  může si ho zarámovat podle svého, nebo si ho vystavit tak, jak je.

U obrazů Slávky Krátké je ta druhá cesta vlastně samozřejmostí. Její originály se totiž obvykle nerámují. Slávka maluje i za okraj plátna, takže barva i motiv pokračují po bocích a obraz působí jako celek, který nekončí u hrany. Boky jsou tak součástí malby a rám by je zakryl. Obraz stačí pověsit na zeď a hned vypadá hotově, přesně tak, jak ho autorka zamýšlela. Obdarovaný navíc nemusí řešit ani výběr rámu, ani jeho pořízení.

Neutrální motivy, které sednou téměř každému

Pokud obdarovaného úplně dobře neznáte, nebo hledáte dárek, který má fungovat prostě „bezpečně", vsaďte na klidnější, atmosférické motivy – města, přístavy, večerní scenérie. Nejsou tak výrazně osobní jako kominíci, ale mají svou vlastní náladu a hodí se do většiny interiérů.

Jak z obrazu udělat skutečně osobní zážitek

Malý, ručně psaný vzkaz k obrazu dokáže víc, než by se čekalo, nemusí být poetický, stačí upřímně napsat, proč jste obraz vybrali právě pro tuto osobu. Pokud dárek kupujete na poslední chvíli nebo s pevným termínem (narozeniny, svatba), je dobré to zohlednit už při výběru.  U originálů i tisků totiž expedice i případné rámování chvíli trvají.

Pokud si stále nejste jistí, jednoduché řešení je zúžit výběr na dva až tři obrazy, které se vám líbí a o kterých si myslíte, že by se mohly líbit i jemu/jí, a nechat konečné rozhodnutí na obdarovaném. Dárek tak zůstává osobní (vybrali jste ho vy), ale příjemce dostane i trochu svobody.

„Domy si své příběhy pamatují." Stejně tak si je pamatuje i obraz, který někomu darujete, a s ním i chvíli, kdy jste na něj mysleli.

Malý tip na závěr

Pokud přesně nevíte, po čem sáhnout, originál i autorský tisk mají svoje výhody, tisk je dostupnější a méně „zavazující", originál nese jedinečnost a hodnotu, která roste s časem. Obojí najdete v naší nabídce, ať už hledáte výrazný kus do obýváku, nebo menší formát, který zapadne téměř kamkoli.

Tramvaj - Červená tramvaj projíždí mezi pražskými domy a zachycuje jeden z typických obrazů každodenní Prahy

Města mají své vlastní příběhy. Ukryté v ulicích, starých domech, střechách, náměstích i v obyčejných okamžicích, kolem kterých každý den procházíme.

Právě města, jejich architektura a atmosféra jsou jedním z výrazných inspiračních zdrojů malířky Slávky Krátké. Ve svých obrazech se vrací k Praze, ale také k dalším českým městům a místům, která ji něč zaujala. Známé scenérie přitom nepřevádí na plátno jako přesný architektonický záznam. Vkládá do nich vlastní barevnost, nadsázku, fantazii a osobitý rukopis.

Výsledkem jsou originální obrazy Prahy a českých měst, které známá místa ukazují trochu jinak, než je známe z fotografií.

Praha jako inspirace

Praha nabízí umělci téměř nekonečné množství motivů. Historické centrum, moderní architektura, Vltava, tramvaje, jednotlivé městské čtvrti i obyčejné ulice. Každé místo má jinou náladu a každý člověk si v něm může najít vlastní příběh.

V tvorbě Slávky Krátké se proto Praha neobjevuje pouze jako město slavných památek. Zajímá ji také její každodennost, tedy domy, ulice a místa, která vytvářejí charakter jednotlivých čtvrtí.

Jedním z takových motivů je například Tramvaj.

Tramvaj – Praha v pohybu

Červená tramvaj projíždějící mezi pražskými domy je motiv, který si s Prahou spojí snad každý.

Na obraze Tramvaj Slávka Krátká zachycuje typickou pražskou scenérii prostřednictvím výrazných barev a stylizovaných tvarů. Obyčejný okamžik z městského života se tak mění v hravou malířskou scénu.

Tramvaj - Červená tramvaj projíždí mezi pražskými domy a zachycuje jeden z typických obrazů každodenní Prahy. 

Tančící dům: známá Praha v novém pohledu

Praha je městem, kde vedle historických staveb najdeme také výraznou moderní architekturu. Jedním z jejích nejznámějších symbolů je Tančící dům.

I takto známé místo může v obraze získat úplně jinou atmosféru. Slávka Krátká pracuje s architekturou volněji. Zajímá ji nejen samotná stavba, ale především celkový obraz města, jeho barevnost a energie.

Tančící dům Praha tak není jen připomínkou konkrétní pražské dominanty. Je dalším pohledem na město, které máme možná dobře známé, ale v malbě ho můžeme objevit znovu.

Tančící dům - Praha - jedna z nejvýraznějších dominant moderní Prahy v osobitém pohledu Slávky Krátké. 

Žižkovská věž jako součást pražského příběhu

Každá pražská čtvrť má svůj charakter. A právě ten je pro malířku často stejně zajímavý jako samotné slavné památky.

Výraznou dominantou Žižkova je Žižkovská věž, která se v panoramatu Prahy nedá přehlédnout. V obraze Žižkovská věž - Praha se tak setkává architektura s osobitým výtvarným pohledem Slávky Krátké.

Je to právě tento způsob práce s městem, který dává jejím obrazům jejich charakter. Místo poznáme, ale zároveň ho vidíme trochu jinýma očima.

Žižkovská věž - Praha - výrazná dominanta Žižkova, která je nepřehlédnutelnou součástí pražského panoramatu.

V Praze u Vltavy

Praha by nebyla Prahou bez Vltavy. Řeka je jedním z míst, která dávají městu jeho nezaměnitelnou atmosféru. Právě pohled na Prahu od Vltavy se stal námětem dalšího originálního obrazu Slávky Krátké.

V Praze u Vltavy pracuje s typickým pražským motivem po svém. Nejde o snahu vytvořit dokonale realistický pohled. Důležitější je celková nálada místa, jeho barvy a pocit, který v nás může pohled na město vyvolat.

V Praze u Vltavy - pohled na Prahu z břehů Vltavy zachycený charakteristickým rukopisem Slávky Krátké. 

Obrazy českých měst: Praha není jedinou inspirací

Ačkoliv má Praha v tvorbě Slávky Krátké své pevné místo, její inspirace se neomezuje pouze na hlavní město.

Do jejího malířského světa vstupují také další česká města a jejich zákoutí. Jedním z nich je Český Krumlov, jehož historická architektura nabízí úplně jinou atmosféru než pražské ulice.

Obraz Zákoutí Českého Krumlova zachycuje klidný okamžik a místo, kde se na chvíli zdá, že se zastavil čas.

Právě v takových motivech je dobře vidět, že kolekce Obrazy Prahy a českých měst není pouze přehlídkou známých dominant. Je také o atmosféře míst, která mohou člověku připomínat výlet, domov, oblíbenou ulici nebo chvíli, na kterou nechce zapomenout.

Zákoutí Českého Krumlova - vzácný okamžik ticha a klidu ukrytý v jednom z nejmalebnějších českých měst.

Obraz na míru? I ten může vzniknout

Ne všechny obrazy Slávky Krátké vznikají pouze z její vlastní iniciativy.

Po domluvě je možné vytvořit také obraz na míru podle konkrétního místa, města nebo motivu, který má pro zadavatele osobní význam.

Krásným příkladem je právě Karlínská variace. Obraz vznikl na konkrétní přání a dnes už je součástí soukromé sbírky.

Karlínská variace - obraz vznikl na přání konkrétního zadavatele a zachycuje osobitý pohled na pražský Karlín. 

Takový obraz může být způsobem, jak zachytit místo, ke kterému máte osobní vztah. Může jít o ulici, kde jste prožili důležitou část života, oblíbený dům, město, které máte rádi, nebo místo spojené s významnou vzpomínkou.

Každá zakázka je samozřejmě individuální a vzniká po předchozí domluvě s autorkou.

Originál, který má svůj vlastní příběh.

Každý obraz Slávky Krátké vzniká jako originální autorské dílo. Nejde o sériovou výrobu – konkrétní obraz existuje pouze v jednom jediném provedení.

Originální obraz tak není jen dekorací do interiéru. Je to konkrétní dílo, které vzniklo rukou autorky a může se stát součástí vašeho vlastního prostoru a příběhu.

Některé obrazy jsou stále dostupné, jiné už našly své majitele a staly se součástí soukromých sbírek. A právě Karlínská variace ukazuje ještě jednu možnost – nechat si po domluvě vytvořit obraz, který bude mít osobní význam právě pro vás.

Město, které si můžete vzít domů

Možná máte svou vlastní Prahu. Místo, kolem kterého chodíte každý den. Ulici, kde jste vyrůstali. Čtvrť, ke které máte vztah. Nebo město, do kterého se rádi vracíte.

Právě takové osobní vztahy k místům mohou dát obrazu úplně jiný význam.

Obrazy Prahy a českých měst Slávky Krátké proto nejsou jen obrazy konkrétních ulic, staveb a zákoutí. Jsou také pozvánkou podívat se na známá místa jinak, prostřednictvím barev, fantazie a osobitého pohledu autorky.

Prohlédněte si originální obrazy Prahy a českých měst a objevte místo, které může být součástí vašeho prostoru i vašeho příběhu.

.

Bývalá projektantka, dnes malířka vystavující od Prahy po Hongkong. Slávka Krátká maluje domy tak, jako by uměla naslouchat tomu, co se děje za jejich okny.

Na první pohled je to hravé, barevné a téměř pohádkové město, kde se střechy naklánějí jedna k druhé, okna svítí do noci a drobné postavičky spěchají ulicemi. Při bližším pohledu ale zjistíte, že za touto hravostí stojí přesná znalost architektury a především cit pro vyprávění příběhu jediným obrazem. Právě takový je svět malířky Slávky Krátké, jedné z nejvýraznějších současných představitelek českého naivního umění.

Rychlá fakta: narozena 1961 v Praze · k malbě se naplno dostala kolem 50 let · první výstava v roce 2015 · vystavovala už v 10+ zemích

Od rýsovacího prkna ke stojanu

Slávka Krátká se narodila v roce 1961 v Praze. Ke studiu výtvarného umění ji tehdejší doba nepustila, protože jí byl kvůli otcovu postoji vůči komunistickému režimu zamítnut vstup na střední výtvarnou školu. Vystudovala proto stavební průmyslovku a věnovala se projektování staveb, oboru, který ji sice profesně naplňoval, ale zároveň se neslučoval s její touhou tvořit volněji.

Vedle práce se odjakživa věnovala kresbě, naplno se však malbě začala věnovat až poté, co její děti dospěly a osamostatnily se. Učitelem se jí stal vlastní manžel, akademický malíř Lubomír Krátký, se kterým žije v malebném východočeském Broumově, jehož architektura se stala jedním z jejích trvalých zdrojů inspirace.

Domy, které si pamatují své příběhy

Ve svých začátcích inklinovala Krátká ke kubismu a abstraktnímu umění. Postupně se však její rukopis vyvinul směrem k naivnímu stylu, ve kterém dodnes tvoří a který kurátoři popisují jako svébytný „narativní lyrický urbanismus s insitními prvky“. Ústředním motivem jejích obrazů jsou domy, střechy, ulice a městská zákoutí, které zpracovává pomocí jednoduchých lineárních tvarů. Ty jsou ozvěnou jejího technického vzdělání, zároveň však nesou emoci a příběh.

„Domy byly vždy součástí mého života a jsou pro mě mnohem víc než jen stavby. Za jejich okny a fasádami se skrývají nekonečné příběhy, které promítám do svých obrazů."

Sama malířka svou tvorbu popisuje jako pohled dítěte s obrovskou představivostí. I když její tělo stárne, v hlavě zůstává dítětem, které se na svět dívá se stejnou zvědavostí jako kdysi. Mezi umělce, kteří ji inspirovali, patří mimo jiné Joan Miró, Georges Braque, Amedeo Modigliani, Kamil Lhoták nebo právě Josef Hlinomaz.

Z Prahy do světa

Svou první samostatnou výstavu představila Slávka Krátká v Praze v roce 2015 a hned si získala nečekaně velký ohlas – u domácích i zahraničních návštěvníků. Od té doby její obrazy putovaly do galerií a na výstavy po celém světě: do Hongkongu, Milána, Berlína, Washingtonu D. C. i Amsterdamu. Dnes jsou její plátna součástí soukromých sbírek v Evropě, Asii, Severní Americe i Austrálii.

Časová osa:

• 2015 – první výstava v Praze – okamžitý úspěch u publika
• 2019 – samostatná výstava v Hongkongu (Soho Yard Gallery)
• 2019 – výstava „Každodenní naivita" v Milan Art Gallery
• 2020 – výstava „Město v pasáži" v pražské Pasáži českého designu
• 2024 – velká výstava po boku Josefa Hlinomaze v pražské galerii Mánes

Výstava v Mánesu v roce 2024 představovala pro Krátkou symbolické vyvrcholení její dosavadní tvorby. Jak sama řekla, mohla si zde „postavit vlastní městečko“ v jedné z nejvýznamnějších galerií v zemi. Mezi hosty vernisáže nechyběl ani malíř František Ringo Čech, který má k naivnímu a naivistickému umění blízko stejně jako ona.

Vlastní galerie v centru Prahy

Kromě putování po světových výstavách má Slávka Krátká také svou stálou expozici přímo v centru Prahy, v Jungmannově ulici. Galerie nabízí volný vstup, takže si její obrazy můžete prohlédnout naživo, aniž byste museli čekat na další výstavu v zahraničí, a poznat tak na vlastní oči jejich detail, texturu i atmosféru, kterou fotografie často nedokáže plně zachytit.

Proč její obrazy fungují

Krátká svým dílem dokazuje, že naivní umění nemusí být výsadou venkovských samouků z minulého století. I inženýrka, která strávila desítky let nad technickými výkresy, může najít cestu k obrazu, který se dotkne diváka stejně přímo jako plátna klasiků žánru. Možná právě proto, že přesně ví, jak dům funguje, dokáže tak přesvědčivě vyprávět, co se v něm odehrává.

Josef Hlinomaz a Slávka Krátká – dvě generace českého naivního umění

Někdy stačí jediný pohled na obraz malovaný bez akademických pravidel a bez potřeby se líbit, a přesto vás zasáhne přímo do srdce. To je tajemství naivního umění.

Možná jste na něj už narazili – obrázek, který na první pohled vypadá „jako od dítěte“, a přesto ve vás něco rozezní. Sytě barevná krajina, postava bez perspektivy, scéna, která vypráví příběh tak přímočaře, že mu rozumíte, i když byste to neuměli slovy vysvětlit. Žádné filtry, žádné efekty, žádná snaha zapůsobit. Jen upřímnost. To je síla naivního umění – tvorby, která nevzniká podle akademických pravidel, ale z potřeby vyjádřit se.

Co naivní umění vlastně je

Naivní, nebo také insitní umění (z latinského „insitus“ – přirozený, nezasazený do školení) je tvorba samouků a neškolených umělců, kteří malují čistě pro vlastní radost, bez akademického vzdělání a bez ambice zapadnout do dobových trendů. Pozná se podle několika typických znaků: obraz obvykle vypráví příběh, barvy jsou syté a výrazné, tvary zjednodušené, kompozice se často postupně „doplňuje“ o další a další detaily a lineární perspektiva bývá potlačená nebo zcela chybí.

Motivy se točí kolem venkova, každodenního života, snů a fantazie. Právě proto působí naivní malby esteticky nadčasově a mají silný emocionální náboj – diváka osloví přímo, bez nutnosti znát kontext či teorii umění.

Tváře naivního umění

Co naivní umění NENÍ

Protože se naivní umění v posledních desetiletích velmi zpopularizovalo, bývá často zaměňováno s jinými, podobnými žánry. Od lidového umění se liší tím, že nevychází z tradic a nemá užitkovou funkci. Dětská kresba se na rozdíl od naivního umění postupně mění s věkem dítěte, zatímco naivní umělec si svůj styl většinou zachovává. Primitivní umění je spojeno především s magií a rituály. Amatérský umělec se často snaží napodobit profesionály, zatímco naivní umělec tvoří vlastním a osobitým způsobem. Odlišné je také Art Brut a pseudonaivní styl, který naivní tvorbu vědomě napodobuje.

Herec, který raději maloval

Jedním z nejzajímavějších příkladů toho, jak se naivní tvorba dokázala zrodit i mimo venkovské prostředí a bez „čisté“ neznalosti umění, je osud herce Josefa Hlinomaze. Diváci ho znají z desítek epizodních filmových a divadelních rolí – hrál třeba hostinského Palivce v Poslušně hlásím nebo Grimpa v Limonádovém Joeovi. Sám herectví ale vnímal hlavně jako obživu. Jeho skutečnou vášní bylo malování, kvůli kterému občas odmítal i nabízené role.

Přestože nedokončil formální malířské studium, vypracoval se v uznávaného naivního malíře, jehož surrealisticky laděné obrazy plné humoru a fantazie dnes patří do sbírek renomovaných galerií a jejich hodnota v posledních letech stoupá. Inspiraci čerpal ze světa divadla, cirkusu a varieté – tedy z prostředí, které znal nejlépe. Jeho příběh ukazuje, že hranice naivního umění nejsou tak ostré, jak by se mohlo zdát, a že vášeň pro malování si někdy najde cestu i napříč jinou profesní dráhou.

Naivní malba dnes: Slávka Krátká

Naivní umění rozhodně není jen záležitostí minulosti. Jednou z nejvýraznějších současných českých malířek tohoto stylu je Slávka Krátká, která k malování dospěla až po letech práce v oboru stavitelství a projektování – a právě architektura zůstala jejím celoživotním tématem. Ve svých obrazech se znovu a znovu vrací k domům, střechám a městským zákoutím, které pro ni nejsou jen stavbami, ale nositeli příběhů ukrytých za okny.

Její cesta k naivnímu stylu vedla přes kubismus a abstrakci, než našla rukopis, který je jí nejbližší. Dnes její obrazy visí ve sbírkách po celé Evropě i za oceánem a v roce 2024 vystavovala po boku Josefa Hlinomaze v pražském Mánesu – symbolické setkání dvou generací českého naivního umění.

Proč nás naivní obrazy tak zasáhnou?

V době, kdy se vizuální svět kolem nás neustále zjednodušuje, upravuje a filtruje, působí naivní malba jako protipól. Nesnaží se líbit, nevysvětluje a nic nepředstírá. Prostě je. A možná právě proto v ní tak snadno rozpoznáme kus sebe – dětství strávené na venkově, tichý okamžik štěstí, křehkou vzpomínku, kterou by složitější technika jen zastřela.

Chcete naivní umění sbírat?

Kdo se rozhodne pro sbírání naivního umění, měl by mít na paměti několik věcí. Skutečně „čistý“ naivní umělec – samouk zcela neseznámený s aktuálním děním v uměleckém světě – je dnes ve vyspělých zemích téměř nedosažitelný pojem; takoví tvůrci se dnes najdou spíš výjimečně, například v Jižní Americe nebo Africe. Proto je důležité:

• Dávat pozor na padělky a na díla, která se do naivního stylu pouze vědomě stylizují.
• Nezaměňovat žánry – naivní umění, lidové umění, art brut a pseudonaivní styl jsou čtyři různé věci.
• Nevnímat sbírání jako investici v klasickém slova smyslu – návratnost je u tohoto žánru nejistá.
• Specializovat se, například na český venkovský naivismus, moderní lyrický naivismus nebo chorvatskou Hlebinskou školu, a kombinovat mladší autory s několika etablovanými jmény.

Ale ať už sbíráte se strategií, nebo bez ní, nejlepší důvod k pořízení naivního obrazu zůstává ten nejjednodušší: pořídit si ho jen tak, pro radost.